Jan Révai: Do Paříže na Silvestra nejezděte

Jestli si herec Jan Révai nemůže na něco stěžovat, tak je to pestrý profesní život. Účinkuje v televizní soutěži Stardance, hrál ve filmu čínské produkce a diváci ho mohou vidět třeba společně s Lukášem Vaculíkem v divadelní komedii Penzion Ponorka. V prosinci pod jeho kapitánským velením dopluje „Ponorka“ i do vysočanského Divadla Gong. Jan nám při té příležitosti odpověděl na několik otázek.

Mohl bys několika větami představit hru Pierra Chesnota Penzion Ponorka, ve kterém tě budou moci v nejbližší době vidět diváci vysočanského Divadla Gong?

Penzion Ponorka je velice svěží a dobře napsaná komedie, kde se diváci ani chvilku nenudí. V režii Jurije Galina má jasný tvar, ze kterého nelze vypadnout, a to je pro udržení pozornosti to nejdůležitější. A nakonec obsazení v čele s Lukášem Vaculíkem garantuje velkou zábavu! Ona totiž samotná zápletka mileneckého páru, který je přistižen manželem, kapitánem jaderné ponorky, přesvědčovaným o tom, že je přítomen natáčení seriálu, je fakt vtipná.

Někdy se hercům stává, že se do své role ponoří tak hluboko, že si její část přenáší i do jejich reálného života. Stalo se ti to někdy?

Naštěstí nejsem ten typ herce, který si tímhle prochází. Neříkám, že jsem někdy nebyl unavený nebo vyčerpaný z náročnosti dané postavy, ale domů si to fakt nenosím. Navíc v poslední době mám více komediálních rolí, včetně té z Penzionu Ponorka.

My A jak by asi vypadalo, kdyby ses nechal příliš pohltit svojí postavou z Ponorky?

Jak by to vypadalo? Přišel bych v uniformě, netušil bych, co se to děje a nechal si nakukat, že náš dům byl pronajat k natočení filmu a vše, co se v něm děje, je jenom jako!

Jaká scéna z Ponorky tě nejvíce pobavila a co bylo při zkoušení hry nejtěžší?

Začnu tím nejtěžším. A to bylo neodbourávat se s Lukášem, protože jeho pomněnkové oči smějící se vám do obličeje ve chvíli, kdy máte být tvrdým, nic nechápajícím kapitánem, je zkrátka nadlidský úkol. A co se týče scény, která mě pobavila, tak je to každá, protože hra má skutečně gradující náladu.

Můžeš prozradit své pracovní plány na nejbližší dobu?

Dokonce roku zbývá pár sobot v přímém přenosu pořadu Stardance, několik představení po celé České republice včetně metropole. Účast na filmové premiéře v Šanghaji… No a v příštím roce asi troje natáčení. Něco je seriál, něco koprodukční film, spousta divadla a velké plánování dalšího cestovatelského pořadu na motorkách s Pavlem Liškou.

Zdává se ti někdy v noci o tom, jak hraješ? Máš noční můry, že zapomeneš text?

No jéje, to jsou hrozné sny! Ale většinou to je propojené s představením, které jsem hrával kdysi dávno, všichni dělají vše, jak mají, jen já jsem absolutně mimo a nemůžu si na nic vzpomenout.

Máš nějaký rituál před tím, než vkročíš na scénu?

A víš, že ani ne.

Potkala tě někdy při hraní v divadle nehoda nebo nějaký nepředvídatelný okamžik?

Kromě toho, že jsem spadl z jeviště nebo popletl jména postav či měl okno, zachraňoval omdlévající divačku, nestíhal doběhnout na scénu, zvracel v portále nebo díky dopravní situaci na D1 ani nedorazil na představení, tak… v podstatě nic hrozného se mi nepřihodilo.

Co bys dělal, kdyby ses už dál nemohl živit hraním?

Cestoval, studoval a jezdil na koni.

Blíží se konec roku. Už víš, jak přivítáš nový rok?

Většinou odlétám s rodinou do teplých krajů, abychom se tak vyhnuli novoročnímu šílenství. Letos to ale vypadá na hory.

Vzpomněl by sis na nějakou opravdu podařenou nebo naopak nepodařenou oslavu Silvestra?

Jeden z nejnepodařenějších Silvestrů byl v Paříži na Champs-Élysées, kde nám bylo místními řečeno, že nebude problém se pak dostat do hotelu, protože metro pojede nonstop, a pak nejelo! Taxi nebylo možné sehnat, jelikož byli  všichni absolutně narvaný, ani autobusy, které měly jezdit, nejezdily a my chodili do rána po Paříži pěšky a mrzli a nadávali a vůbec jsme si to neužili.

Převzato z časopisu Devítka